O co jde?
Je to motivační systém, který nahrazuje současný složitý systém sociálního zabezpečení, a to v podobě pravidelné peněžní dávky vyplácené ve stejné výši všem občanům státu.
V ČR by pro představu tento příjem v současné době měl činit cca 10 000 Kč na osobu a měsíc. Díky tomuto systému dochází také ke značnému zjednodušení a zpřehlednění legislativy a podstatně se zvyšuje příjem státního rozpočtu při současném výrazném snížení daňové zátěže. Smyslem této dávky by bylo poskytnout základní zajištění živobytí každému, bez ohledu na to, zda pracuje, pracovat nemůže, či pracovat nechce.
Proč všem?
Není to nemorální, dávat příjem třeba i těm, co pracovat nemohou anebo dokonce nechtějí? Není! Navíc prakticky neexistuje zdravý člověk, který by pracovat nechtěl, je to třeba ale i o tom, co považujeme za práci.
V současném systému bez nepodmíněného příjmu jsou lidé nuceni k nesmyslným činnostem, jen proto, aby získali základní příjem na to nejnutnější, a to je demotivující a z dlouhodobého hlediska neudržitelný stav. Mimo jiné podporující korupční jednání a potírající motivaci.
Naopak v systému s nepodmíněným příjmem ten kdo pracuje, pobírá nepodmíněný příjem a ještě to, co si vydělá, bez zbytečných byrokratických překážek. Ten, kdo pracovat plně nemůže, např. děti, důchodci, nemocní, hendikepovaní a také ti,co o tyto pečují, ti o jejichž práci není na trhu práce zájem a další. Ti všichni pobírají stejný nepodmíněný příjem, který musí pokrýt základní potřeby. To vše opět bez úřední šikany. Lidé jsou tak motivováni si sami najít uplatnění pro své schopnosti.
A ti co pracovat nechtějí?
Toto je fiktivní skupina vytvořená dnešním systémem a používaná jako nástroj pro zastrašování a rozdělování společnosti. Dokážete si představit někoho, kdo dostane zaplacené základní potřeby a on pak bude pořád jen sedět a nic nedělat? Pokud není nemocný, tak rozhodně ne! Do této kategorie jsou dnes řazeni především ti, kteří si pracovat nemohou dovolit. Že takoví nejsou? Bohužel jsou a je jich mnoho. Například rodič se 4-letým dítětem, pokud nebude pracovat stát mu zaplatí základní bydlení a dá mu cca 5000 Kč na základní potřeby. Pokud by si však tento rodič chtěl prací svou situaci zlepšit a najde si třeba částečný úvazek za 5000 Kč měsíčně, co se stane? Zaplatí cca 1000 Kč za dopravu, další 2000 Kč dá za hlídání dítěte, stát mu však odečte celých 5000 Kč a zaplatí jen část bydlení, tedy za svou snahu je odměněn tím, že zaplatí 10 000 za to, že si vydělá 5 000 Kč a nemá z čeho vyžít!!!
Sociální jistoty jsou základním předpokladem svobody.
Známým zastáncem nepodmíněného příjmu je i Philippe van Parijs, filozof a politický ekonom belgického původu, který působil na Harvardské univerzitě, je členem britské Academy of Sciences a profesorem ekonomie na Université catholique de Louvain. Parijse a další jsou, stejně jako NáS, přesvědčeni, že již dnes jsou naplněny technologické předpoklady pro uvedení základního příjmu do praxe. Stroje zastanou většinu práce, problémem je spíše kvalifikovanost potenciálních zaměstnanců. Jak je tedy možné, že nezaměstnaných z dlouhodobého pohledu nepřibývá? Je to tím, že se zavádí umělá zaměstnanost. Práce, kterou společnost nezbytně nepotřebuje. Tato práce však působí demotivačně, snižuje vzdělanost společnosti a zároveň ji činí závislou a zranitelnou.
Nepodmíněný příjem však nabízí více volného času, větší svobodu a osobní rozvoj.
Americký sociolog Erik Olin Wright tvrdí, že nepodmíněný příjem je nezbytný k obnově mocenské rovnováhy v kapitalistické společnosti, ve které nyní pracující prohrávají bitvu se sílícím kapitálem, což však ve svém důsledku poškozuje i tento kapitál – současná krize kapitalismu.
Od ledna 2008 do prosince 2009 probíhal pilotní projekt pro zavedení základního příjmu. Šest měsíců po spuštění projektu bylo zjištěno, že výrazně zlepšil sociální prostředí. Dalším příjemným zjištěním bylo, že příjmy lidí ve zkoumané oblasti se zvýšily mnohem více než jen o samotnou výši nepodmíněného příjmu, protože příjem umožnil většímu počtu občanů provozovat produktivnější ekonomické aktivity. Toto je jasnou odpovědí kritikům, kteří tvrdí, že základní příjem vede lidi k lenosti a závislosti. Opak je pravdou!
Dále také došlo ke značnému poklesu kriminality, a to o 42%. Došlo k poklesu zaměstnanosti mladých, kteří se více věnovali studiu, tedy se stávali pro společnost přínosnějšími. Také matky byly s dětmi déle doma, ubylo pracovních úrazů a hospitalizací na psychiatrii. I zde je tedy patrný pozitivní přínos.
Nepodmíněný příjem nabízí lidem větší svobodu, spravedlnost, základní jistoty, možnost svobodného rozhodnutí v jaké profesi pracovat, nabízí více prostoru ke vzdělávání, upravuje platovou nerovnost mezi pohlavími, zvyšuje míru porodnosti a výrazně posiluje rodinu jako takovou. Výrazně také zjednodušuje státní správu. Nepodmíněný příjem je základem plnohodnotného života. Bez strachu o dostatek financí jsou lidé více kreativní a produktivní.
Odpůrci nepodmíněného příjmu tvrdí, že peníze motivaci nepřinesou a naopak sníží motivaci k práci. Tvrdí to většinou ti, kteří se domnívají, že občany je třeba do všeho nutit a potlačovat jejich svobodnou vůli. Důkazem toho je každý s nás. Pokud nám někdo nařídí, co máme udělat, kvalita práce klesá, a snažíme se tento příkaz obejít. Naopak pokud nás práce baví, anebo jsme k ní nějakým způsobem motivováni, kvalita práce roste, a mnohdy tuto činnost ani jako práci nevnímáme.
Častou otázkou je, z čeho by byl nepodmíněný příjem financován. Odpůrci tvrdí, že pokud má být pro stát únosný, bude nepodmíněný příjem příliš nízký, a naopak, pokud má být dostatečný k životu bez chudoby, byl by příliš nákladným.
Ekonom Deloitte David Marek říká, že „Pokud bychom v České republice zrušili všechny sociální dávky a důchody a nahradili je garantovaným příjmem ve stejné výši pro všechny, stačilo by to na 6 000 Kč měsíčně na osobu.“
Tyto úvahy o financování však opomíjejí podstatné skutečnosti. Zavedením nepodmíněného příjmu se zjednoduší státní správa a zároveň při podstatném snížení daňové zátěže se zvýší příjem do státního rozpočtu. Je to zapříčiněno nárůstem domácího obratu, a také tím, že díky nižší daňové zátěži již pro velké subjekty není ekonomicky výhodné danit jinde.
Opomenutelná není ani migrační vlna, které nyní čelí Evropa. Ta by mohla sociální politiku jednotlivých zemí i návrhy na podobné příjmy do budoucna výrazně ovlivnit. Nepodmíněný příjem přináší národní stabilitu a potlačuje migrační vlny.
„Zvykli jsme si již na mnohé civilizační vymoženosti, které dnes považujeme za samozřejmé. Například je z veřejných prostředků do značné míry hrazeno zdravotnictví nebo školství, dále se z nich platí vybudování chodníků, silnic nebo veřejného osvětlení. Je paradoxem, že v České republice a dalších zemích dosud není jako základní civilizační vymoženost zavedeno právo na nepodmíněný základní příjem. Přitom finanční základ pro život každého občana by měl patřit mezi hlavní práva občanů, neboť každý občan má v České republice ústavní právo na život, a navíc na důstojný život. Nepodmíněný základní příjem by mohl pomoci odstranit chudobu a nedůstojný život nezaměstnaných, špatně placených pracovníků, rodičů na mateřské a rodičovské, bezdomovců, lidí pracujících v organizacích občanské společnosti nebo tvůrčích osobností v oblasti kultury.“ (Marek Hrubec)
Setkáváme se s názorem, že jsme v období strukturální (technologické) nezaměstnanosti, a to díky automatizaci výroby, a že plná zaměstnanost již dnes není možná. Toto není pravda, jen je třeba správně definovat a pochopit význam slova „Práce“.
Práce je ve společnosti hodně. Ovšem práce, která není zaměstnáním, z pohledu trhu jakoby neexistovala, a to přes to, že se jedná o práci nejdůležitější, nezbytnou, a trh by byl bez ní prakticky nemožný. Příkladem je péče o děti, o starší a nemocné, péče o domácnost, kterou v naší společnosti většinou vykonávají ženy, příprava na povolání, apod. Ve značné míře jsou tyto práce vykonávány jako neplacené.
- NZP by mohl pomoci změnit naši představu o tom, co je smysluplná práce, a umožnit lidem věnovat se tomu, co považují za nejdůležitější, ať už to bude péče o nejbližší, komunitní práce, kreativní a umělecká aktivita atd. Základní příjem by zajistil prostředky na živobytí těm, kteří by se rozhodli vykonávat práce, které jsou ve společnosti potřebné, které jsou ale velmi málo, nebo vůbec ne, oceňované.
- NZP umožní lidem pečlivěji si vybrat povolání bez zbytečného tlaku na co nejrychlejší nalezení pozice a omezení, kde si člověk může vydělat na živobytí. Spokojený zaměstnanec je i spolehlivější zaměstnanec.
- NZP může proměnit naše priority, na špičce už nebudou produktivismus a masová spotřeba, které jsou neustále poháněny Sisyfovskou snahou o plnou zaměstnanost. NZP proto směřuje k udržitelné ekonomice a šetrnému zacházení s přírodou a přírodními zdroji.
- Může se zdát, že NZP umožní bezpracný život lidem schopným pracovat jenom proto, že jsou to lenoši, že nemají zájem si práci najít. Při hlubším pohledu však zjistíme opak. Jak už jsme výše konstatovali, současná hromadná výroba spotřebních statků je tak efektivní, že dokáže vyprodukovat životní prostředky pro mnohem větší počet lidí, než k tomu potřebuje. Protože ale finanční prostředky pro získání prostředků mohou lidé (až na výjimky potvrzující pravidlo) získat pouze prací v oné hromadné výrobě (dále jen námezdní práce), vzniká neřešitelný problém. Lidé zoufale hledají skulinku, jak do sféry námezdní práce proniknout, a ti, kterým se to nepodaří, přežívají z nedostatečných dávek, navíc se stigmatem neschopných či lenochů. Přitom existuje spousta práce pro udržení a rozvoj lidské společnosti nutné, která má prostě tu smůlu, že nepatří do kategorie hromadné výroby a je tedy placena buď vůbec, nebo nedostatečně. Jako příklad lze uvést neplacenou, ale velice náročnou práci v rodině při výchově dětí a špatně placenou práci učitelů. Jiným příkladem je neplacená práce začínajících umělců či špatně placená práce začínajících vědců. Zmíněné práce jsou vlastně investicí do budoucnosti a jejich úplné nebo částečné ohodnocení formou NZP nejen zlepší životní situaci lidí, ale rozhodujícím způsobem přispěje k rozvoji společnosti.
- Výše uvedené výhody jsou neoddiskutovatelné, odpůrci NZP však poukazují na různá rizika s ním spojená. Ve skutečnosti však tyto rizika nejsou rizika plynoucí z NZP, ale z nerovnováhy, která vznikla rozdílným pokrokem ve vývoji společnosti, a právě NZP tuto nerovnováhu významnou měrou pomáhá řešit.